Češka, jak se jí také říká, patří mezi genové rezervy České republiky. V zemích koruny české žije po staletích. Je to naše národní bohatství, dědictví po našich předcích, sahající do doby Karla IV.
Nejstarší zmínka o české slepici pochází z roku 1205, z doby královny Dagmar Dánské (1186-1213). Dcera našeho panovníka, Přemysla Otakara I., Markéta se provdala roku 1205 za dánského krále Valdemara II. dánského. Svatební obřad se konal ve městě Lübeck, kde tato česká šlechtična přijala jméno Dagmar. Věnem dostala podle tehdejších zvyklostí stádo českého skotu (červinky), ovcí a hejno českých slepic.
Naši předci však rychle zapomněli, které plemeno jim svými produkty po generace pomáhalo obohatit jejich jídelníček a svojí nenáročností a otužilostí přinášelo užitek s minimálními nároky na krmení a ustájení. Přílivem nově vyšlechtěných výkonnějších kulturních plemen hrozilo češkám úplné vymizení.
V roce 1913 se zasadil Karel Škoda o vytvoření populace české slepice chované v té době již jen ojediněle na Českomoravské vysočině a na Humpolecku. Na Klatovsku a Dobříšsku založil chovné hejno Čestmír Sedlák. Později byly obě populace sloučeny a chovány již jen jako populace jediná.
V roce 1925 byla nazvána Česká slepice zlatě kropenatá.
V roce 1992 byla zařazena do genetických živočišných rezerv jako české národní plemeno.
Dříve se označovala krásně znějícím názvem česká zlatá kropenka. Uchu lahodící pojmenování je podle ojedinělé, zlatě kropenaté barvy peří u slepic. Když má nosnice pravidelnou kresbu po celém těle, je jako drahokam.
Chov kropenek jsme již zrušili a v současnosti nevíme o žádném chovateli tohoto plemene v okolí.