Z prostorových důvodů jsme naše ovenky začátkem března prodali, případným zájemcům toto plemeno ale velmi doporučujeme, jsou to milá, nenáročná a nehlučná zvířata, která ochotně setrvávají ve své ohrádce a nedělají škodu na našich ani cizích pozemcích a porostech (narozdíl od koz)
Latinský název: Ovis aries
Cizí názvy: Ouessant sheep, Ouessant schaf, Ushant, Bretaňská zakrslá, Minischaf
Řád: sudokopytníci
Čeleď: turovití
Původ: malý ostrov západního pobřeží francouzské Bretagne - Ouessant, přes deset mil od pobřeží
Věk: až 12 let
Hmotnost: beran 15-22 kg, ovce 12-16 kg
Výška v kohoutku: beran 42-49 cm, ovce 40-46 cm
Potrava: býložravci, spásají i velmi nekvalitní trávu
Rozmnožování: říje od září do ledna, březost trvá 150+/-5dnů, samice rodí obvykle jedno mládě, které saje mléko po dobu asi 6 měsíců. Dvojčata a problémy při bahnění jsou výjimečné, bahnice jsou velmi dobré matky, jehňata jsou velmi živá.
Exteriér: nejmenší ovčí plemeno na světě, na relativně vysokých nohách. Hlava drobná, zepředu je trojúhelníková, bahnice mají rovnou nosní kost, berani někdy mají nosní kost klenutou. Oči jasné se živým pohledem, uši velmi drobné, krátké. Krk je kratší, dobře zdůrazněný. Přímá rovná záda, břicho a boky nejsou hluboké. Zadek je plochý, ocas není příliš dlouhý, dosahuje krátce k hlezennímu kloubu. Nohy štíhlé, střední délky. Paznehty jsou tmavé u tmavých zvířat a světlé u bílých kusů. Některá zvířata mají pod krkem tzv. „zvonky“ - kožní výrůstky. Mohou být i jen naznačené nebo zcela chybějící. Pokud dojde k jejich odstranění, znovu již nenarůstají. Berani mohou mít pod krkem límec, který může mít tmavší odstín než ostatní vlna na těle. Berani nesou impozantní rohy mufloního vzhledu, ve spirálách postupně odstávající od hlavy, ovce jsou bezrohé nebo mají jen malé výstupky, tzv. „knoflíky“. Barva rohů je tmavá u černých nebo hnědých beranů a světlá u bílých jedinců.
Ostatní zajimavosti, historie plemene a péče: Historie chovu: Plemeno vzniklo přirozeným formováním velmi tvrdými přírodními podmínkami na ostrově Quessant v Atlantickém oceánu. Díky drsnému podnebí (vítr, déšť , skoupá vegetace málo stromů k přirozené ochraně) se vyselektovala přírodním výběrem toto malé, ale velmi odolné plemeno. Quessantské obyvatelstvo se živilo rybolovem a chovem ovcí hlavně pro vlnu. Díky vlastní produkci vlny ji nemuseli importovat z pevniny až do konce počátku dvacátého století. Originální černá vlna se nemusela barvit. Ovce s hnědou barvou nebyly příliš žádané. Na počátku dvacátého století byly z pevniny přiváženy různé bílé ovce za účelem vyšlechtění větších zvířat. Pak se v chovech začaly objevovat i bílé kusy a tak došlo ke zkřížení originálního plemene na ostrově. Původní plemeno ale bylo převáženo na pevninu a tak díky soukromým osobám došlo k přežití druhu, přestože na ostrově již původní plemeno přestalo existovat. V současnosti se miniaturní plemeno chová dosti vzácně, v počtu jen několik tisíc kusů, a to hlavně v zájmových chovech ve Francii, Belgii, Holandsku a Velké Británii.
Péče: Díky husté vlně mohou ovce zůstat venku po celý rok, ačkoli ocení nějaký přístřešek. Střiž se provádí jednou ročně, příkrm senem, ale především výběh otevřený celoročně volnému pohybu venku. Dále potřebuje přístup k čisté vodě a k minerální a kamenné soli.