Historie plemene
Bílá krátkosrstá koza vznikla křížením domácích selských koz, chovaných ve vnitrozemí, se sánským plemenem importovaným ze Švýcarska a Německa v období 1900-1930. Proto je plemeno dnes řazeno do skupiny Saanen jako plemeno odvozené.
Plemenné znaky
Kozy jsou středního až většího tělesného rámce, harmonické stavby těla, dobré konstituce, s přiměřeně širokým a hlubokým hrudníkem. Končetiny silné s pevnými klouby a dobře chodivé. Hlava je poměrně dlouhá a široká v čelní části. Dominantní vlastností je bezrohost. Do roku 1992 se prováděla přísná selekce na bezrohost u obou pohlaví. V současnosti se do chovu zařazují rohatí i bezrozí jedinci. Srst bílá, krátká bez pigmentace, krk poměrně dlouhý a úzký, v krajině hrtanu se vyskytují většinou přívěsky. Mléčná žláza úměrně veliká, struky středně dlouhé, uzpůsobené jak pro ruční, tak strojní dojení.
Vyznačuje se středním tělesným rámcem. Živá hmotnost kozlů dosahuje 70-90 kg, koz 50-70 kg.
Kozy jsou odolné, s dobrou schopností pro zhodnocení krmiv.
Užitkovost
Vysoká mléčná užitkovost (průměr za poslední tři roky je 730 kg/280 dní). Dojivost koz 800-1000 kg mléka. V současné době se větší pozornost věnuje mléčným složkám, a to hlavně bílkovinám, jejich obsah vykazuje jistou nevyrovnanost v rozmezí 2,02-3,53 %, s průměrem za poslední 3 roky 2,86 %. Průměrný obsah tuku dosahuje 3,22 %.
Dalším ekonomicky významným znakem je vysoká a stabilní reprodukční výkonnost (průměrně 97 % oplodnění, 176 % plodnost, 157 % odchov). Po umožnění zařazení rohatých zvířat do plemenitby se výrazně snížilo procento výskytu hermafroditů (3,25 % do
r. 1993 proti průměru 1,53 % v letech 2003-2005).